close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Duben 2011

Koně z Kralic

12. dubna 2011 v 19:15 | Koníci-jsou-best
Mno teď bych vám chtěla napsat něco o koních z Kralic!!V Kralicích mají 3 koně jmenují se: Karin,Sally,Rum...Karinovi je 22 let,Sallymu je 15 let a Rumíkovi je 17 let (myslím že to tak je,celkem se mi to plete xD)...Mno já jezdím na Karinovi a někdy i na Rumíkovi,na Sallym nejezdím protože je plašivej...Nechodím tam jenom já chodí tam i moje kamarádky jako je Káťa je to super kámoška teda zrovna když se nepohádáme,taky tam chodí Verča taky skvělá holčina...A Tereza hodně se hádáme ale taky se dá říct že je to kámoška...Potom tam hooooooodně chodí Silva ta se mnou nekámoší...Taky tam chodí Denča a chodila tam i Veronika...Všechny koníky mám mocinky ráda sou to broučci Z Karina už jsem spadla..Rumík mě zase kousl...A Sally mě pokopal Někdy je vyfotím a donesu fotečky...bude to nějakou dobu trvat protože chodím i jinam ke koním takže už tam moc nechodím...

Něco o plemenu<--->Shagya Arab

12. dubna 2011 v 15:23 | Koníci-jsou-best
Shagya-arab
Popis a charakteristika:
Polokrevný Shagya se vyznačuje všemi vlastnostmi araba a mnohdy udivuje větší kvalitou a vyhraněnějším typem než současní čistokrevní arabové. Má kvalitnější kostru a více substance než módní plnokreníci. V Bábolně je zvykem ponechjávat stáda klisen doprovázených hřebcem na svobodě a bez dohledu po větší část roku.
Zakládající hřebec, Shagya, byl pověstný krásnou hlavou a jeho potomkové zdědili tuto vlastnost. Profil je výrazně konkávní, nos se zužuje, chřípí je úzké, kůže mimořádně jemná a nozdry široce rozevřené. Velké oči jsou posazeny dalek od sebe a dominují hlavě. Vazba hlavy s krkem umožňuje její neobyčejnou pohyblivost. Krk je elekgantní a klenutý.
Rámec Shagye je identický s rámcem čistokrevného araba a je naprosto charakteristický. Všeobecně je všad Shagya větší, měří do 152 cm a jeho rámec je mohutnější. Shagya vyšlechtěný jako jezdecký kůň má přiměřeně šikmé plece, které přispívá k prostornosti chodů a délce kroku. Kohoutek je výrazný. Hřbet je krátký, mírně konkávní, bedra silná. podobně jako čistokrení arabové, má i Shagya 17 žeber, 5 bederních obratlů a 16 ocasních ( v porovnání s ostatními plemeny, kretá mají 18 - 6 - 18 ). Hlavně proto má vysoce nasazený ocas a výraznou hřbetní linii. Arabský kůň nabyl zlou pověst, že má slabě zadní nohy, po této stránce však nelze plemeno Shagya kritizovat, protože jeho zadní nohy jsou pozoruhodně korektní. Fundament končetim je celkoě kostnatý a suchý. Obvod holemě je málo kdy menší než 19 cm. Kopyta jsou velmi kvalitní a tvrdá a mají dokonalý tvar i velikost. Shagya má podobně jako všichni arabi velmi pěkné chody. Prostorné a prožné jako kdyby se kůň pohyboval na
prožinách.Ve zbarvení přivažují bělouši ale vyskytují se všechny barvy arabského koně. Napřiklad vynikající O´Bajan XIII, nazývaný ,,Černá perla Maďarska" a jeho syn, hřebci v Bábolně po 2.světové válce, byli černí což je u araba nejvzácnější barva.

Něco o plemenu<--->Fríský kůň

8. dubna 2011 v 20:44 | Koníci-jsou-best
Fríský kůň
-Barva černá
-používám jako plemeník
-používán na výstavy
-Na ježdění
Chladnokrevný fríský kůň, potomek primitivních lesních koní západní evropy, byl chován na fríském pobřeží severního Holandska. Ve své vlasti se i dříve i dnes těší vroucímu obdivu. Ovšem, zaujímá významné místo jak v lidské historii tak mezi plemeny koní. Moderní frís se počítá se počítá k plemenům teplokrevným. HISTORIE
Už Římené se zmiňují o fríských koních jako o silných pracovních zvířatech, ovšem v jejich očích byli oškliví. O tisíc let později se jejich vzhled zlepšil a tato silná, učenlivá a otužilá zvířata nosila fríské a německé rytíře na křížové výpravy. Plemeno získalo stykem s orientálními koňmi a zejména přílivem andaluské krve za španělské okupace Holandska během osmdesátileté války.
Fríští koně vynikají v zápřeži, pod sedlem i při zemědělské práci, a proto se hojně využívali i k zlepšování plemen v sousedství. Slavný oldenburský kůň vznikl hlavně kvůli fríské krvi. Také angličtí fellský a dalenský pony byli silně ovlivněny koňmi Frísů a černí fríští koně tvořili již boční křídla římských legií. Fríský kůň také ovlivnil těžké anglické koně, není známé jako shirské.
Prostřednictvím staroanglického vraníka a za mnohé mu vděčí i norský Dole gudbransdal.
STAVBA
Tělo: Trup je kompaktní, silný, hluboký, odpovídající robustní konstituci. Plec je ideálně utvářená pro postoj a velmi silná. Nohy jsou krátké, silné, s dobře utvářenými kvalitními kostmi.
Hlava: Hlava je dlouhá, s krátkýma, ale žívýma ušima. Má jemné rysy a velmi výrazně vyjadřuje dobrou poddajnost a milou povahu plemene.
Horní obrys: Poměrně malý fríský kůň má velmi působivou siluetu, zdůrazněnou obloukovitě klenutým, hrdě neseným krkem.
Kopyta: Spěnky nesou bohatý rous. Tvrdé kopyto je z tmavé rohoviny a není náchylné k chorobám.
Ocas: Ohon a hříva fríského koně jsou velmi bohaté a bujné a jen zřídka se splétají nebo jinak upravují.
Zbarvení: Fríský kůň je vždy vraník.Také je známý pod názvem černá perlaObrazek

Něco o plemenu<--->Hafling

3. dubna 2011 v 15:01 | Koníci-jsou-best

Název plemene:

Haflinger

Vysvětlení názvu:

Plemeno dostalo název podle obce Haflingen v Ötzlatských Alpách, ovšem plemeno existovalo podstatně dříve, než dnešní pojmenování. Ötztalské Alpy, původní domovina haflinga, mají typický velehorský reliéf. Nápadná je klenbovitá stavba s velmi příkrým jižním svahem a mírnějším svahem severním, ve kterém jsou trogovitá údolí s velkými ledovci a ritnovými poli. Tvrdé podmínky ve vysokých horách upevnily osobitý a nápadný typ koně.

Původ a historie:

Všichni haflingové mají společného předka, velmi plodného polokrevného arabského hřebce El Bedlavi XXII. Rakouská hipologická společnost si přivezla tohoto koně v 19. století z Arábie. Čtyři z krevních linií se odvozují od synů, vnuků a pravnuků El Bedlaviho, který se narodil v rakousko-uherském hřebčíně v Radovci (dnešní Radauti v Rumunsku). Pátá linie je po 40 Willym, pravnuku Haflinga, potomka 249 Folie, syna El Bedlavi XXII. 249 Folie, narozený roku 1874 v jihotyrolské vesnici Schlunders, je prvním zapsaným hřebcem. Matkou byla menší norická klisna.
Místo narození haflingů prozrazuje výžeh ve tvaru protěže, rakouské národní květiny. Uprostřed květiny je písmenko "H". V některých oblastech haflingovi říkají také "protěžový pony". Vesnice Haflingen je vzdálená přibližně 11 km jihovýchodně od Merana, které bylo ve 14. a 15. století hlavním městem Tyrol. 10. září 1919 byl uzavřen v St. Garmainu smír a Jižní Tyroly byly připojeny k Itálii. I když byla část Tyrol připojena k Itálii, hafling zůstal rakouským poníkem. Italové mají své vlastní plemeno, kterým je aveliňský kůň, italská obdoba haflinga. Obě plemena mají společného předka - hřebce El Bedlaviho. Aveliňský kůň (viz. Aveliňský kůň v sekci Plemena - A) je využíván k tahu i jako soumar. Je skvělým pomocníkem v zemědělství v oblastech, kde se s většími tažnými plemeny těžko pracuje. Aveliňec se chová v okolí Benátek, kolem Bolzána v Toskánsku.
Když Rakousko přišlo o území kolem Merana, chov haflingů se přesunul do Ebbsu, města v severním Tyrolsku. Každým rokem se zde sejde okolo 600 haflingů z celého území, které má Spolek pro chov haflingů pod svou kontrolou. I v severním Tyrolsku se podařilo udržet chov haflinga v čistotě, bez přikřížení bosenských horských koní, polských koniků nebo huculů. Městečko Ebbs se nachází na pravém břehu Innu, nedaleko známého města Kufsteinu u bavorských hranic.
V Německu docházelo během sedmdesátých let k rozporuplným diskuzím mezi chovateli. Ty nakonec vyústily v rohodnutí přikřížit arabské hřebce ke zeštíhlení a získání rychlosti, aby se hafling stal atraktivnější i jako sportovní kůň pro volný čas. Tento plán byl realizován ke konci 70. let, kdy bylo v hřebčinském chovu určeno několi arabských hřebců. Vznikla takzvaná F1 generace s 50% krví arabů, výsledek však byl jiný, než chovatelé očekávali. Narodil se typický arab s barvou haflinga. A tak byly všechny klisny generace F1 připouštěny hřebci haflingů. Dnes je žádoucí podíl arabských koní maximálně 12,5%. Tímto pokusem došlo v Německu ke vzniku dvou různých haflingů - čistému, nenarušenému typu a poarabštěnému typu.

Popis a charakteristika:

Haflingové jsou vždy ryzáci nebo isabely s bohatou hřívou a ocasem jako len. Hříva bývá skoro bílá. Jiné zbarvení není povoleno. Běžně se vskytují bílé znaky na hlavě a na nohách. Nejčastěji se objevuje hvězda a nosní pruh a na nohách bílá spěnka. Hříva se nikdy nestříhá, velmi často se zaplétá do copánků stejně jako ohon, aby zvlněné žíně zdůrazňovaly mohutnost a varevnost hřívy. Při slavnostních příležitostech, a ty si Tyrolané nenechají ujít, se do hřív a ocasů zaplétají stuhy.
Výška v kohoutku je u hřebců 135 - 142 cm, u klisen 136 - 140 cm. Váha se pohybuje mezi 420 a 490 kg. Nohy jsou svalnaté, ale ne těžké, holeně krátké a kopyta pevná, tvrdá. Velké oči a široce otevřené velké nozdry dodávají haflingovi živý vhled. Uši jsou malé. Hrudník je hluboká a plec dobře utvářená, chody prostorné a vydatné. Haflingův hřbet bývá často delší, a tak se hodí i na soumara. Hafling je velmi dlouhověký, někteří koně se k práci využívají ještě ve 40 letech života! Pracovat začínají ve věku 4 let.
Pohyb haflinga je neobyčejně volný a hlavně se uplatňuje jeho dlouhý krok. V hůře schůdném terénu na strmých horských svazích je bez konkurence. V kroku je jistý, s výraznými chody arabských předků. Major hrabě Huyn, významný tvůrce historie tyrolského ponyho, psal již před sto lety: "Hafling je velmi ochotný a pracovitý, aniž by si nechal zabraňovat jezdcem či honcem při svozu nákladu ve volbě nejvýhodnější cesty a správně voleného odpočinku."
Hafling je velmi učenlivý a nenáračný, spokojí se se skromnou pastvou a minimální péči a přitom dokáže konat těžkou práci v obtížných horských podmínkách.

Chov haflinga:

Hafling je skromný, vystačí si s minimální pastvou. Vyžaduje poměrně málo jádra, či tzv. koncentrátu. Pokud mohou koně na pastvu a nemají žádnou pracovní zátěž, stačí jim 7 - 8 kg sena a 1 kg koncentrátu denně. Koncentráty, jako oves nebo ječnem, jsou energeticky bohatá krmiva, která ve správném poměru s objemovými krmivy umožňují koním vykonávat požadovanou práci. Březí klisna vyžaduje více jádra.
Hříbata se odchovávají na alpských pastvinách - tzv. alpung. Tráví zde průměrně 150 dnů z roku. To je o třetinu delší období než jsou alpské louky "prostřené". Na jaře a na podzim si koně musí v extrémních klimatických podmínkách vyhledávat potravu. I klisny se pouští již za několik dnů po ohřebení na pastvu. Tato praxe, která se praktikuje po mnoha desetiletí, pomáhá k posílení mimořádné otužilosti a houževnatosti haflinga. Přírodní odchov je více hodnocen než ojedinělé sportovní výkony, jak tomu bývá u mnoha jiných plemen.
Velikost stáje pro chov haflinga lze snadno odvodit. Box musí být dostatečně velký, aby si pony mohl pohodlně lehnout a zase vstát a taky se mohl válet. Je potřeba mít na mysli, že kůň vážící okolo 400 kg spotřebuje zhruba 50 m3 vzduchu za hodinu. Je-li stáj vysoká 3 metry, musí mít box minimální rozměry 2 x 3 metry, to je ale minimum. Pro haflinga nesmí být teplota ve stáji moc vysoká, prostředí zatuchlé a vlhké, ale spíš suché a studené. Otto Schweisgut doporučuje ve své knize "Haflingové" při částečně volném ustájení teplotu 8°C - 10°C, jinak 10°C a maximálně 15°C. Při denním čištění kopyt se má použít výhradně vhodný tuk, korektury kopyt by se měly provádět každých 6 - 10 týdnů. U koní trávících celé léto na pastvinách starosti podkováře prakticky mizí.
Hafling spotřebuje 20 - 60 litrů vody denně, záleží na tom, zda se pouze pase, nebo pracuje. Také březí klisna, nebo klisna s hříbětem bude potřebovat větší množství vody.

Využití a sport:

Hafling je univerzální kůň - používá se ke všem druhům zemědělských prací, při přibližování dřeva z lesů, jako soumar, kočárový a jezdecký pony. Je ideálním a spolehlivým partnerem při projížďkách ve volném čase. Při voltiži je výhodou jeho prostorný, vydatný chod. Jistý krok dává jistotu i cvičícím. Ve vrcholovém sportu se hafling uplatní ve vozatajských soutěžích, v ostatních nelze očekávat špičkové světové výkony.
Hafling si získává mnoho příznivců po celém světě. Chová se ve Velké Británii, a to v hebčíně (založeném vévodkyní z Devonshiru) v Chatsworthu v Derbyshiru. Skupina haflingů byla vyvezena též do Indie, kde v armádních hřebčínech sloužili k chovu soumarů pro horské oblasti Kašmíru a Džammú. Nedokázali se však přizpůsobit horku. Haflingové se chovají i v USA, nebo například v Japonsku, Himalájích, v Jihoafrické Republice či v Austrálii. Ve spolku chovatelů je prozatím zapsáno 31 zemí.

Hafling u nás:

V České republice je evidováno přes 200 koní. Většina je jich zapsána od roku 1995 spolu s jejich chovateli v Českém svazu chovatelů haflingů. U nás se chová hafling ve dvou typech - lehkém a těžkém. Oba se od sebe liší mohutností, výškovými a šířkovými rozměry. Toho času existuje Řád plemenné knihy hafling.
K čelným chovatelům a dovozcům plemene patří ing. Pavel a Jiří Svobodovi z Ražic u Písku, propagátoři a funkcionáři Českého svazu chovatelů haflingů ing. arch. Jiří Trojan z Prahy a pan Zimmerhanzel z Chebu.
Obrazek

Apríííl =D =P

1. dubna 2011 v 14:49 | Koníci-jsou-best
Apríl-1.dubna je samozdřejmě Apríl mě už dneska nachytali 4 lidi Ale já jsem nachytala 6 lidí..prostě dneska?..supééér den...nachytala jsem i učitelku já jsem se jí schovala přes celou hodinu na WC a druhou hodinu jsem tam přišla a zařvala jsem Apríííl prostě....A kolik jste nachytali vy lidí?..A na co?..